Jádrem léčba Dr. Amena je "přirozená terapie", tj. úprava jídelníčku, zvýšení fyzické aktivity, nejrůznější mentální "cvičení" (meditace, nejrůznější formy psychoterapie, řešení traumat v minulosti atd.), nácviky strategie práce i sociálních dovedností, rodičovských schopností apod. + cílené dodávání doplňků stravy, ev. cílené podávání léků a neurofeedback a strategie jako detoxikace, pokud jsou zapotřebí.

 (Pozn. detoxikace v americkém pojetí není totéž, co používání informačních preparátů zde, ale i tyto omezené možnosti mají přirozeně kladný vliv na stav organismu). Poslední, ale neméně důležité opatření je posilování mozkových rezerv. Tato výše zmíněná opatření znamenají pro lidi postižené ADD totéž, co pro lidi se zrakovým postižením znamenají brýle. Nemění je, ale umožňují jim vést plnohodnotný život. (bližší informace viz. kap. Příčiny ADD)

Léčba, kterou Dr. Amen ordinuje svým pacientům, zahrnuje léky jen v nejmenší možné míře a pokud je použije, díky přesné diagnóze je nasazení léků vždy cílené. Zjistil totiž, že řada běžně používaných léků na hyperaktivitu může potíže u pěti typů ADD ze sedmi zhoršit, pokud se použijí samotné bez výše zmíněných opatření. Roli hraje i správná indikace, každý ze sedmi typů ADD vyžaduje jiný typ léků. Dr. Amen uvádí řadu případů, kdy i nesprávně nasazený lék potíže postižených lidí dramaticky zhoršil, hlavně v podobě extrémně zvýšené agresivity vůči okolí nebo sobě.

Ve své knize Dr. Amen také zmiňuje dlouhodobou studii prováděnou po řadu let v USA předními výzkumníky v oboru ADHD:

• Samotná terapie zaměřená na nácvik chování neměla efekt.

• Kombinace léků a nácviku správného chování byla stejně účinná jako nasazení samotných léků - v obou případech děti vykazovaly zlepšení po dobu 14 měsíců, poté se efekt léčby dramaticky snižoval a většinou asi po dvou letech zmizel úplně.

• Při dlouhodobém sledování ( v délce osmi let) se navíc ukázalo, že 10,4% sledovaných dětí, které podstoupili léčbu léky, vyžadovalo psychiatrických důvodů hospitalizaci. Dětí, které podstoupili terapie nácviku správného chování a nedostávali léky, bylo hospitalizovaných dokonce 12,3%. A děti. které byly odkázány do péče řadových pediatrů, tj. které mohly nebo nemusely podstoupit nějakou léčbu, skončilo v nemocnici pouhých 8,3%.

• Závěr doktora Amena - většina klasické léčby u většiny dětí s ADHD selhává. Ve skutečnosti jeho výzkum dokazuje, že použití stimulancií samotných může pro mnoho lidí situaci zhoršit! Co bylo klíčové pro jeho pacienty, byla úprava životosprávy a pohybových aktivit. Ve většině případů to bylo dostačující k zvládnutí potíží souvisejících s ADD.