Hlavní, klíčové příznaky u osob s ADD:

1. neschopnost udržet pozornost, soustředit se na delší dobu a započaté úkoly dokončit. To ovšem platí v případě rutinních úkolů. Pokud jsou intenzivně zaujati danou prací, která je pro ně nová, vysoce stimulující, zajímavá nebo ohrožující, dovedou se perfektně koncentrovat.

2. lehce se dají vyrušit od práce podněty z okolí (důvod: nízká aktivita PFC (= prefrontální mozkové kůra) , která má za úkol tlumit aktivity dalších částí mozku zpracovávajících vnější podněty nebo pocity a emoce. Člověka pak ruší přehnaně vnímané, netlumené vjemy okolního světa - zvuky, vůně, dotyky... - nebo ho doslova vyrušují vlastní myšlenky a pocity. (Pozn. Podobné problémy mají i autistické děti.) Někteří ale potřebují pro lepší koncentraci slyšet určité zvuky, které jim pomáhají potlačit vnímání jiných, pro ně rušivých zvuků z okolí.

   Přehnaná přecitlivělost na chutě má pak za následek problematický příjem potravy - hlavně rodiče dětí s ADD mají problém najít potraviny, které je jejich dítě ochotno jíst.

3. problémy s organizací (času i prostoru) - neudrží pořádek (jejich domovy, pracovní místa jsou prototyp chaosu), chodí pozdě, neodhadnou, jak dlouho jim nějaký úkol zabere času atd.

   (Pozn. Lidé s ADD typu 3. je často zvenku jeví jako velmi organizovaní, pořádkumilovní - navenek. Pokud ale otevřete šatnu nebo skříň v navenek perfektně uklizeném pokoji, najdete pohromu.)

4. chybí jim síla dotáhnout projekty do konce a navíc odkládají věci do poslední chvíle - začínají mnoho různých plánů a nedokončí skoro nic (většinou na 50-80%), vydrží u úkolu jen potud, pokud udrží jejich zvědavost

5. špatná sebekontrola - opět souvisí s PFC, která má vliv na prozíravost, plánování, kontrolu impulzivity, rozhodování. PFC pomáhá učit se z vlastních chyb. Lidé s ADD se nepoučí ze svých selhání, plácnou bez rozmýšlení něco nevhodného, nedomyslí důsledky svého chování...

   Právě schopnost poučit se z chyb je klíčem k tomu, aby si člověk s plně funkční PFC uvědomil, že pokud příště začne s nějakým úkolem dříve a ne na poslední chvíli, bude ho moci včas a v klidu dokončit. Jedinec s méně aktivní PFC si svoji chybu třebas i uvědomí, ale i tak bude odkládat úkoly na nejzazší termín a bude tuto chybu dělat opakovaně.

   Úkoly začne, až když ho tlačí čas, právě stres je to, co nakonec dostatečně stimuluje PFC k aktivitě, takže se na daný úkol konečně může soustředit. Tito lidé jdou životem od krize ke krizi, potřebují soustavný stres, aby mohli soustavně a kontinuálně pracovat. Potřeba "uměle" stimulovat PFC je i důvodem, proč vyhledávají konflikty - dělají to podvědomě, ve snaze "cítit se a fungovat normálně". Ze stejného důvodu mají větší šanci stát se závislými na návykových látkách. A ze stejných důvodů si často volí povolání jako vojáci, policajti, záchranáři... povolání, kde "profitují" z přítomného vzrušujícího stresu, ale i jasně daných časových limitů. Pokud takoví lidé z nějakého důvodu své povolání opustí, velmi často mívají problém, jak si sami svůj život zorganizovat a mívají problémy i v partnerských vztazích nebo končí na drogách či alkoholu apod.

Výše uvedené platí pro všech 7 typů ADD. Bližší informace o konkrétních typech, které dr. Amen definoval, najdete v následujících podkapitolách:

1. ADHD

2. nepozorní

3. přehnaně soustředění

4. předráždění

5. depresivní

6. nepředvidatelní

7. úzkostní